State of Matter

Ve své inter­me­di­ál­ní insta­la­ci na pome­zí výtvar­né­ho umě­ní a módy se Romana Drdová zabý­vá eko­lo­gic­kou a kon­zu­me­ris­tic­kou pro­ble­ma­ti­kou. V době ozna­čo­va­né věd­ci jako antro­po­cén se svět oci­tá v kli­ma­tic­ké kri­zi v důsled­ku nad­měr­né­ho a nevy­vá­že­né­ho kon­zu­mu lid­ské popu­la­ce. Svou tvor­bou autor­ka upo­zor­ňu­je na situ­a­ci pro­po­ju­jí­cí stav pla­ne­ty s cho­vá­ním spo­leč­nos­ti a při­ná­ší svě­do­mi­té uva­žo­vá­ní o mož­nos­tech, jak kre­a­tiv­ně naklá­dat s pro­duk­to­vým odpa­dem z růz­ných prů­mys­lů. Inspirována mate­ri­á­lo­vou ban­kou v New Yorku, kde je mož­né si za níz­ký popla­tek vybrat jaký­ko­liv mate­ri­ál a vše­mož­né objek­ty pro svou tvor­bu, v rám­ci vítěz­né­ho pro­jek­tu pro Cenu Empatie Romana zapo­ča­la spo­lu­prá­ci s kor­po­ra­ce­mi pro vyu­ži­tí jejich nepo­třeb­né­ho mar­ke­tingo­vé­ho mate­ri­á­lu. Anglický idi­om one man’s tra­sh is ano­ther man’s tre­a­su­re (odpad pro jed­no­ho je pokla­dem pro dru­hé­ho) zachy­cu­je poten­ci­ál odpa­du pro dal­ší uži­teč­né úče­ly a nové význa­my. Vytváření obě­hu mezi kor­po­ra­ce­mi a svě­tem umě­ní nabá­dá k altru­is­tic­ké­mu mode­lu spo­le­čen­ské­ho cho­vá­ní, kdy z daro­va­né­ho mate­ri­á­lu může pro­fi­to­vat šir­ší spo­leč­nost. Autorka násled­ně ini­ci­o­va­la vznik recyk­lač­ní sta­ni­ce na umě­lec­ké ško­le FaVU (VUT) v Brně, kde se posky­tu­je stu­den­tům odlo­že­ný mate­ri­ál, s nímž mohou pra­co­vat při svém umě­lec­kém vzdě­lá­vá­ní. Vlastní vol­ná tvor­ba uměl­ky­ně nabí­rá podo­bu módy, pro­po­ju­jí­cí myš­len­ku upcyc­ling s kaž­do­den­ním uží­vá­ním. Ve své prá­ci také vyja­dřu­je poctu Milanu Knížákovi, jeho filo­zo­fii Žít jinak a jeho radi­kál­ním oděvům, kte­rý­mi chtěl vyvést člo­vě­ka z navyk­lých kon­ven­cí a osvo­bo­dit tak jeho vědo­mí. V tom­to smys­lu nava­zu­je Romana na módu, s jejíž pomo­cí chce měnit naše myš­le­ní smě­rem k udržitelnosti.

Kůže (vní­ma­jí­cí orgán) Autorka čas­to pra­cu­je s kože­ným mate­ri­á­lem pro tema­ti­zo­vá­ní cítě­ní či kon­tak­tu s tělem v rám­ci své­ho autor­ské­ho poje­tí módy, ve kte­ré navíc dává důraz na upcyc­ling a novou pro­duk­ci nepod­po­ru­je. Přesto v duchu Ceny empa­tie upo­zor­ňu­je na zví­ře­cí kůži s novou urgen­cí. Kůže je pro­ble­ma­tic­ký mate­ri­ál z eko­lo­gic­ké­ho i etic­ké­ho hle­dis­ka. Nejen že živo­čiš­ný prů­my­sl je dru­hou nej­vět­ší pří­či­nou glo­bál­ní­ho otep­lo­vá­ní, kůže sym­bo­li­zu­je rela­tiv­ně nový proud myš­le­ní spe­cie­smus, kte­rý při­po­mí­ná na vyko­řis­ťo­vá­ní zví­řat ply­nou­cí z pře­svěd­če­ní lidí o jejich nad­řa­ze­nos­ti. V řadě se sexis­mem a rasis­mem spe­cie­smus nabou­rá­vá mecha­nismy mocen­ských struk­tur, kte­ré nor­ma­li­zu­jí impli­cit­ní i expli­cit­ní for­my nási­lí. Kůže může být empa­tic­ká pou­ze pokud je živoucí.